Franta s Honzou hádali se o čepice
...nakonec dorazil i dívčí sbor, ale o tom až později...
Na dnešní den byl naplánován pouze trénink a oficiální zahájení. Ráno jak ze žurnálu, modrá obloha, no zkrátka luxus, který si v závodní dny už asi nedopřejeme. Vysílače (hlavně dvoumetrové) se zdají být poněkud slabší, možná za to mohou nízko zavěšené antény, možná by taky mohly viset trochu horizontálněji. Osmdesátka taky nebyla zcela bez problémů – po zkušenostech z foxoringu, kdy nebyl vysílač nijak zajištěn, prostě stál na zemi vedle stojanu, tak pro klasiku stály rybářské pruty opřené o strom. Snad ho zítra někdo alespoň přiváže.
Decentní oběd o několika chodech, teda vlastně spíš v několika příchodech, že Ondro a Marťo ;). Následuje "odchod" na zahájení, který je především ve znamení "čekání na Bulhara." Netrvalo ani půl hodiny a poslední výprava dorazila a zařadila se do šiku – zjevně nepochopili jednu z četných změn v časovém rozpisu, což jim člověk může jen těžko vyčítat, když bydlí mimo centrum a tak se k nim informace dostávají jen velmi sporadicky.
Ale to už pochodujeme městem (teda vlastně po parkovišti) za policejním vozem v uspořádaném chumlu, vzbuzujeme údiv stařenek na kolonádě, abychom se dostali před koncertní kopuli, kde nás už na židlích očekává dav fanoušků, kteří vypadají jako by je právě vytáhli od léčivých pramenů, ale divačky sprintu na něm nebyly... Tak nevím, kde se vlastně všichni vzali, ale v tu chvíli jsem byl rád, že jdu s rozhodčími a ne s výpravou, která zůstala stát okolo. Zahájení provázelo několik projevů překládaných a překrucovaných tam a zpět mezi jazyky, některé kratší, jiné delší, nejdelší byl od toho pána, co říkal, že není příznivcem dlouhých projevů. Nečekaný vpád bludného Holanďana nabízejícího historii "lowa lisu" tentokráte na CD vzbudil drobný údiv, který však byl záhy překryt pohledem na Frantu s Honzou (mistr!) a na všechny jeho milenky nebo ženy nebo kýho výra. Jen mi furt vrtá hlavou, jaktože to byly samý D60ky...
Po prvním songu se mě sousední sudí neslovanského původu ptal zda zpívají o povedeném foxoringu. Při třetí vypalovačce jsem začínal závidět těm na nohou, že se můžou zdejchnout. Při šestým kousku už kolem cedulky "Česká republika" stála jen asi pětičlenná výprava – co stála! Houpala se do rytmu spolu s dalšími výpravami. Pak jsem upadl do bezvědomí. Takřka. Ale nakonec holky dovískaly a šlus, stejně rychle jako včera uťali vaterland skončilo i zahájení.
Večeře o několika příchodech (ale Martin už nějak nemohl), čekání na jakékoliv pokyny, začalo pršet (snad do rána přestane, prej), mítink kaučů, startovka. Pavla jde první tak se nemůže nic stát. Co asi přinese zítřek? Třeba pět lišek pro W35...
<ba>